Proč je třeba se zbavit zla, které naší zemi již 68 let vládne

V únoru 1948 se dostali k moci zlí a sobečtí lidé. Od té doby šíří kolem sebe zlo. Výsledkem je, bohužel, dekultivace celého národa.

Komunisté za dobu svého vládnutí ublížili vesměs všem občanům České republiky. Přímo, či nepřímo. Jedna z nejhorších vlastností zla je, že je nakažlivé. Nejhorší zlí lidé jsou ti, kteří to vědí. Obrovské množství lidí se pod nátlakem zla stalo zlými také. A mnozí slabí lidé, se stali posluhovači vládnoucího zla. Důsledkem moci zla dochází, ke snižování úrovně kultivovanosti, což se projevuje nárůstem egoismu, závisti, nenávisti a agresivity ve společnosti. Po celých 68 let se nám, kteří si vládu zla nepřejeme, nepodařilo z moci zla vymanit. Už už jsme si mysleli, že jsme se vládnoucího zla zbavili po Listopadu 1989, ale dnes již víme, že zlo bylo tehdy připraveno a opět se k moci dostalo. Mnozí dobří lidé, kteří se ve chvilce svobodného nadechnutí k moci dostali, byli nedůslední a navrácení se zla k moci nedokázali zabránit, což si dnes někteří z nich uvědomují.

V osmdesátých letech bylo zlými lidmi vybráno několik dalších zlých lidí, aby se poradili a domluvili, jak si udržet moc v hroutícím se komunistickém režimu. Shoda jmen, která se objevují v polistopadovém vývoji, je jistě jen čistě náhodná s těmi, která najdeme na Wikipedii pod pojmem „Prognostický ústav“. Koncem osmdesátých let sílily občanské protesty proti zlu, které vyvrcholily událostmi Listopadu. Lidé se rozhodli zlu postavit a bojovat s ním, přestože převaha byla obrovská a vzpomínky na události jara 1968 silné. Mnozí také za tuto svou odvahu postavit se režimu (zlu) škaredě zaplatili. Komunisté v té době dělali (a dodnes dělají) maximum, aby se z demonstrací dostaly na veřejnost pouze záběry obušků či vodních děl. Pravda však byla podstatně horší. Já osobně mohu mluvit o 17. listopadu a Národní třídě. Tam jsem viděl na vlastní oči, kam až může dojít snaha ubránit moc zla. Jedním z důkazů, že jsme se vlády zla dodnes nezbavili je, že nikdy nebyly zveřejněny záběry ukazující, co se opravdu při demonstracích v osmdesátých letech dělo. Miloš Zeman, dokonce z pozice prezidenta republiky, neváhá národu tvrdit, lhát, že se 17. listopadu nedělo nic tak vážného, a že se nejednalo o krvavou řež. Odporné na jeho vyjádření je především to, že jde o lež záměrnou.

Pomocí zlých vládnoucích lidí se další zlí lidé dostali k obrovským majetkům. Postupně dochází ke koncentraci moci nejen politické, ale i ekonomické. Oligarchové si dokonce skoupili většinu médií, čímž došlo i ke koncentraci moci mediální. Po nástupu Zemana na Hrad a vstupu Babiše do politiky narostla zlu křídla a zažíváme nebývalý nárůst omezování svobod a práv občanů. Ta intenzita je obrovská a národ se začíná stále více polarizovat na ty, kteří vážnost situace vidí a na druhé, kteří ještě nástup novodobé totality vzhledem populismu a demagogii zlých neprohlédli. Mnozí přirovnávají poslední roky k padesátým létům minulého století, a dle mého nejsou daleko od pravdy. Jen mechanismus a strategie zlých je jiná, uzpůsobená dnešní době.

Budeme-li zavírat oči před zlem a podlehneme-li zlu, čeká nás zákonitě jen zlo a nic jiného v podobě jeho osudu. Ti, kteří situaci vidí jako vážnou, mají dvě možnosti. Buď začnou se zlem bojovat, nebo mají druhou možnost – utéct před ním. Před zlem z pozice státní moci však v rámci státu utéct nelze. Postihuje každého. Lze ale odejít ze země, kde zlo vládne. Toto řešení mnozí, bohužel, také volí.

Paradoxem je, že v jádru opravdu zlých lidí není tolik. Průšvih ale nastává, dojde-li k jejich koncentraci. A k tomu ve vedení naší země, bohužel, došlo. Celá politická sféra je zlem prostoupena. Zbytek politiků, především poslanců, senátorů i členů parlamentních politických stran, je natolik slabých, nebo ve zlu namočených, že se za cenu udržení si svých pozic, nebo ze strachu, nedokáží zlu vzepřít.

Dekultivace postihla i naprostou většinu médií a především televizních stanic. Pokleslost pořadů a seriálů v televizi, či článků v novinách, nebo na serverech je ukázkou postupující pokleslosti majitelů či šéfredaktorů médií. Obrovský problém je, že v tomto prostředí vyrůstají další generace, které balast již nedokáží rozeznat a považují jej za normu. Navíc zlí lidé založili mnoho informačních serverů, jejichž záměrem je cílené šíření zla.

Na příkladu Zemanova výroku o kalašnikovu je vidět vliv zla na nás všechny. Mnoho slušných lidí se neudrželo a velmi sprostě (nekultivovaně) si ulevilo. Nejen doma, ale i v hospodě, mezi přáteli nebo na Facebooku. Tím ovšem shodili sebe sama. Devalvovali se. A mnoho lidí kolem nich si řekne: „Ale vždyť podívej, ty jsi úplně stejný“. Že je to zoufalá reakce na výrok druhého? Že je to něco, co by jinak v klidu neřekl? To je jasné pouze těm, kdo takového člověka, který si jen ze zoufalství jakoby „odplivne“, velmi dobře a osobně znají. A protože Zeman, Babiš, Klaus a několik dalších zlých lidí si jsou vědomi svého obrovského mediálního dosahu, záměrně nás čím dál více svými výroky provokují a my si také čím dál častěji ze zoufalství ulevujeme.

Zdá se, že v boji proti zlu prozatím bloudíme.Vcelku vesměs víme, co nechceme, ale nevíme vlastně pořádně, co chceme. A to vede k frustraci a zádumčivosti. Výsledkem může být rezignace a apatie, kterou u mnohých pozorujeme všude kolem nás. A propadání apatii a uzavírání se do sebe – to je jedním z hlavních cílů současných zlých mocných u jejich necílové skupiny. Tu svou cílovou skupinu si svými výroky udržují v bdělosti a v době voleb tak mají jejich hlasy jisté.

Existuje jedna jediná cesta, jak zastavit dekultivaci národa, jak zastavit zlo. Je třeba dosáhnout toho, aby nám zlo nevládlo. Naše zem může být hezkým místem pro život náš i našich dětí, ale je nutné zbavit se vlády zakomplexovaných zlých sobců, kterým jde pouze o své mocenské, nebo ekonomické zájmy. Tím prostředkem však není pouze solitérní a občanský odpor, přestože je důležitý. Je nutné, aby se domluvili rozumné osobnosti na společné strategii, postupu. Zvládnou-li se dohodnout nad základními hodnotami, cíli a vizí, je možné zlo porazit. Musí ale dojít k dohodě na tom, kam by se mělo dojít. Bez toho není možné vyrazit stejným směrem.

Naprostá většina občanů si nepřeje, aby byla Evropa i náš stát zaplaveny imigranty, jejichž chování, způsob myšlení (spíše nemyšlení) jsou neslučitelné s kulturou a způsobem života evropské civilizace. To je logické. Ale nelogické je, proč jsme schopni tolerovat ve vedení naší země ty, jejichž myšlení, chování a jednání je také neslučitelné s hodnotami, které by pro naši civilizaci měly být zásadní a nepřekročitelné.

Boj dobra se zlem probíhá neustále a podceňování zla se nevyplácí. Zlo totiž milost nedává a každá domluva se zlem je již jeho vítězstvím nad námi. Po roce 1989 bylo velkou chybou, že došlo k podcenění a dohodě se zlem. Od té doby se zlo v mocenských strukturách opět šíří jako rakovina.

Nesmíme před zlem rezignovat. Se zlem je třeba bojovat. Nejprve je ale nutné pochopit a přijmout, co je tím zlem a kdo jsou ti zlí. U pohádek máme rádi, když je zlo poraženo dobrem. V pohádkách je zlo ukazováno zřetelně. V reálném životě tomu tak není a dá více práce zlé identifikovat. Je dobře, že mezi námi žijí lidé, kteří se nebojí na zlo ukázat. Jedním z nich je Petr Havlík a jeho zmapování provázanosti politického a ekonomického zla po roce 1989 na stránkách www.mapovani.cz.

Otázky zní. Jsou v naší zemi rozumné osobnosti nepropojené se zlem, které se dokáží domluvit? Jsou schopny spolupráce? Jsou schopny se dohodnout na strategii a postupu proti zlu? Jsou schopny stanovit společné krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle a celkovou vizi pro další směřování našeho státu?

Moc bych si to přál, protože jinak v naší zemi dnes mocní zlí sobci a lumpové dotáhnou nastolení prostředí, systému a podmínek (a makají na tom fest), ve kterých klidný a spokojený život nebude možný. Nebo lépe řečeno bude možný. Pro pár vyvolených. A ti ostatní? Máme přeci ještě možnost úniku – odchod ze země, alkohol, psychofarmaka, nebo se případně můžeme odprásknout kalašnikovem.

Petr Suda