Dění na Islandu je důkazem toho, že občané mají tu největší moc

"Ve středu večer demonstrovaly třetí den po sobě v Reykjavíku proti vládě tisíce Islanďanů a na budovu parlamentu házeli vajíčka a banány."

Citace článku ´Islandský premiér definitivně rezignoval, volby na podzim´ serveru Týden.cz (zde), kdy vyšlo najevo v kauze Panamských dokumentů, že islandský premiér Gunnlaugsson a jeho manželka koupili firmu v daňovém ráji na Britských Panenských ostrovech.

Island je příkladem, že jediná možnost, jak začít řešit problematiku vlády lumpů a podvodníků daného státu je jen a pouze v rukou jeho obyvatel. Islanďané to ukázali již v době finanční krize, do které dostali Island politici a bankéři před deseti lety. Podmínkou ovšem je, aby se z obyvatel stali občané – tj. lidé si musí uvědomit, že nemohou zůstávat pouze pasivními a lhostejnými ke svému okolí, své zemi. Teprve pak je možné, aby se občané spojili a společně vytvořili občanský tlak a měnili k lepšímu obce, města, kraje, stát. Nic není platné, když někdo nadává na sociálních sítích na Babiše, Zemana, Klause, Sobotku, Nečase, Topolánka, či Paroubka, když město či obec, kde žije, ovládají podobná "individua". Pokud se občané zasadí o to, aby města a obce řídili kvalitní a rozumní lidé, kteří budou dobře hospodařit s obecními rozpočty, pak se začnou profilovat politické osobnosti, které mohou postoupit i na vyšší úroveň – kraj, parlament. To je cesta k tomu, aby se postupně i do řízení země dostaly „odspodu“ osobnosti, které své politické kvality prokázaly na nižší úrovni.

Pokud nezačneme řešit situaci v místech, kde žijeme, nebudeme schopni vyřešit ani situaci naší země. Současné politické strany jsou v krizi. Krizi, do které se dostaly samy svým centralistickým myšlením. Doslova se „vykašlaly“ na komunální politiku, na mravenčí politickou práci v obcích a městech. Důkazem toho je, že z cca 63 000 zastupitelů na komunální úrovni je 89 % nezávislých - tzn. nejsou členy žádné současné známé větší či menší politické strany nebo hnutí. Prioritou politiků stran a hnutí se stal pouhý „dohled“ nad krajskými či státními financemi a financemi státních a polostátních společností. Kontrolují, aby desítky a stovky miliard vybrané od občanů a firem putovaly do "správných" rukou, které je navíc, jak se dozvídáme, výhodně "oddaní" v daňových rájích (viz Panama Papers apod.). Občané a jejich každodenní život a starosti nejsou věru tím, o co by těmto stranám opravdu šlo.

Island je důkazem, že největší moc mají občané. Jde jen o to, zda je v naší zemi ještě dostatek lidí, kteří nejsou sobci, nemyslí jen na své osobní blaho, a přitom jsou ochotni vstoupit do politiky a dokáží své schopnosti a vědomosti využít pro zkvalitnění života obyvatel obce, města, kraje či státu.

Petr Suda