Případ dětí Michalákových? Jak je to s objektivitou přístupu MPSV?

Především. Jak je to s objektivitou přístupu ministryně Michaely Marksové a ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeňka Kapitána?

Obrázek si jistě každý udělá nakonec sám. Ale. Minimálně od loňského roku jsou úřad pro péči o děti Barnevern i ředitelství stojící mezi ním a vládou Bufdir partnery s naším Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Spolupráce spočívá v přípravě zavedení norského systému péče o děti v naší zemi. Peníze na přípravu projektu jsou poskytnuty z norských a EHP fondů (zdroj www.kdejemojedite.cz).

19. 6. 2014 - byl schválen projekt s názvem "Kodifikace právní úpravy podpory rodin, náhradní rodinné péče a systému péče o ohrožené děti" pod číslem projektu EHP-CZ04-PDP-1-002-2014. Příjemcem dotace na prorjekt (27 721 198 CZK) je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Popis projektu: "Předem definovaný projekt usiluje o vytvoření nové sjednocující právní úpravy v oblasti ochrany a podpory rodin a dětí, která nahradí stávající úpravu, jež je roztříštěna v řadě předpisů, a zároveň v mnoha směrech zastarala a neodpovídá osvědčené zahraniční praxi ani potřebám ČR samým." Partnerem projektu je Norwegian Directorate for Children, Youth and Family Affairs (Bufdir).(http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz04-ohrozene-deti-a-mladez/cz04-schvalene-projekty/kodifikace-pravni-upravy-podpory-rodin-n-1370). 

Co za organizaci je Bufdir a jakou má spojitost s Barnevernem si můžete přečíst zde: http://sonasvobodova.blog.idnes.cz/c/479508/cr-kopiruje-norsky-system-nekontrolovane-a-temer-neomezene-moci-socialky-nad-rodinou.html?ref=rss

22. 1. 2015 - vychází rozhovor se Zdeňkem Kapitánem, který naznačuje, že by i v Česku mohl podobný případ skončit odebráním dětí. Jinými slovy, staví se jednoznačně na stranu Barnevernu (Norska).
(http://www.novinky.cz/domaci/359565-kapitan-michalakovym-by-deti-odebrali-mozna-i-v-cesku.html)

3. 3. 2015 - vychází rozhovor se Zdeňkem Kapitánem, který ubezpečuje veřejnost, že synům paní Michalákové adopce nehrozí: "...norská strana sdělila, že adopce v obdobných případech zpravidla nepřipadá v úvahu". A také slíbil jednat o možnosti výuky českého jazyka pro oba bratry. Faktický výsledek dnes všichni známe.
(http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/363224-adopce-bratrum-michalakovym-nehrozi-budou-se-moci-ucit-cesky.html)

Michaela Marksová a Zdeněk Kapitán jsou věru úředníci na svých místech. Komentují případ paní Michalákové v době, kdy není jasné, jak ve výsledku norští úředníci rozhodnou. Proč jen prostě a jednoduše na dotazy novinářů (veřejnosti) neřekli a neříkají: "Bez komentáře. Nebudeme se vyjadřovat, jakékoli informace na veřejnosti by mohly ovlivnit postup norské strany a soudu. My se snažíme případem seriózně zabývat a později podáme veřejnosti zevrubnou zprávu." Pokud by se opravdu případem seriózně zabývali, pak by ale paní Michaláková jistě neměla potřebu vyjadřovat se k MPSV, protože kritikou postupu ministerstva si jen škodila. Hlavně, že ministryně Marksová kritizovala a nakonec vyhodila Kláru Rulíkovou-Vítkovou, když se postavila na stranu paterčat a dovolila si v médiích kritizovat jejich rodiče (což jsme stejně všichni viděli v televizním seriálu o paterčatech). Možná by nebylo od věci, měřit nyní u sebe a ředitele Kapitána stejným metrem.

Otazníků nad postupy Barnevernu i Bufdiru a nad celkovou koncepcí systému péče o děti v Norsku je opravdu mnoho. Sporných případů odebrání dětí ze strany Barnevernu je možné na internetu najít věru dost a dost. Podle zprávy MPSV z projektu máme (po téměř 26 letech - ?) roztříštěnou, zastaralou právní úpravu v oblasti ochrany a podpory rodin. Proč ale chceme v České republice zavádět systém, který zjevně nebude tím ideálním řešením? Pokud již musíme čerpat moudra ze zahraničí a nemáme dostatek vlastních odborníků pro návrh kvalitního systému, tak proč nevezmeme jako podklad systém ze země, kde ochrana dětí běží skvěle a nejsou o jeho fungování žádné pochybnosti?

Je evidentní, že MPSV je ve střetu zájmu, protože jsou ve hře desítky milionů korun z norských fondů. A ty jistě hrají významnou roli. Z vyjádření ministryně Marksové a ředitele Kapitána, kteří se snaží o norské straně neříci nic špatného a naopak jsou kritičtí k paní Michalákové, je to dobře čitelné.

Případ se dotýká emocí a je bohužel jasné, že se mezi obyvateli objeví tisíce "soudců z lidu". Co ale nepochopím, je přístup několika "novinářů" a dokonce šéfredaktorů, kteří dokáží soudit, aniž by opravdu věděli, kde je PRAVDA. Jim prostě stačí, že SI MYSLÍ, že pravdu mají. Mluví o tom, že viděli soudní spis a důkazy zde popsané. Jenže. Co je v soudních spisech ještě nemusí být pravda a případ falšování důkazů Barnevernem se již objevil (http://zpravy.idnes.cz/barnevern-falsoval-vypoved-ditete-d59-/zahranicni.aspx?c=A150529_215207_zahranicni_fer). Nikdo tedy NEMÁ PRÁVO soudit na základě pouze svých DOMNĚNEK a POCITŮ, protože platí presumpce neviny a nikdo nemůže předjímat rozhodnutí soudu. Myšleno poslední soudní instance, protože snad každý zná případy, kdy nejvyšší soud zvrátil rozhodnutí soudu nižšího.

Myslím, že bychom si všichni měli VÁŽNĚ rozmyslet a uvědomit si, zda chceme, aby MOC nad osudem našich dětí (a tím i našimi osudy) měli mít primárně úředníci (nebo dokonce velice těžko kontrolovatelné soukromé firmy), nebo zda se vydáme cestou PRÁVA a rozhodování budou mít v rukou nezávislé soudy. Musíme si uvědomit, že spravedlnost je vrtkavá a úředník není soudce. A to, že vlády a úředníci 26 let doslova kašlaly na uvedení kvalitního systému péče o děti do praxe, ještě neznamená, že když se někde v nějaké zemi objeví možnost načerpat dotaci na zavedení jejich systému, tak že ten systém bude také kvalitní a správný.

V souvislosti s dotací na projekt 27 721 198 CZK by možná bylo zajímavé zjistit:

1. Kdo pracuje na projektu? Komu jsou vypláceny peníze z dotace (konkrétně jaké firmě/firmám a kterým konkrétně lidem)? Kdo tak čerpá prvních skoro 28 milionů z projektu?
2. Jsou peníze z fondů využitelné pouze na přípravu systému postaveného na základě norské péče o děti? Nebo mohlo MPSV jen čerpat finance a systém péče o děti jsme mohli vytvořit vlastní či jsme mohli jako podklad zvolit systém jakékoli jiné země?
3. Kdo dohlíží nad využitím dotačních peněz ministerstvem? Kdo kontroluje, zda se využívají účelně atd.?
4. Kteří přesně úředníci mají na MPSV na starosti systém péče o děti, když 26 let nefunguje správně a kvalitně? Nebylo by od věci je vyhodit a nabrat lidi fundované a znalé problematiky?

Jak dopadne případ paní Michalákové se ještě uvidí. Že byly děti v Norsku odtrženy od sebe, je pro mne osobně naprosto nepochopitelné. Otazníků okolo norského systému péče o děti je každopádně ohromné množství a proto si osobně myslím, že by norský systém péče o děti v České republice zaveden být neměl. Co bych si na druhou stranu přál moc, je méně zakomplexovaných a někdy až vysloveně „toxických“ lidí bez citu a rozumu, kteří si díky nedostatku empatie ani neuvědomují, jak moc mohou svým veřejným vyjádřením ublížit. Presumpce neviny – to je to, co by lidé měli ctít. Ale těžko se toto přání podaří splnit v zemi, kde na pozici nejvlivnějších politiků, ministrů i prezidenta máme ty největší demagogy, lháře a podvodníky, kteří pro udržení si své moci nebo pro prachy řeknou či udělají snad již cokoli.

Petr Suda